JAN ZRZAVÝ: Nebojím se války ani klimatické krize, problém lidstva je jinde a nedokážeme ho vyřešit

Tady je Česmír Strakatý. Vítám vás u dalšího dílu mého podcastu. Moc děkuju za všechnu podporu na Hero hero./čestmir a forendors.cz/čestmír. Dnes je mým hostem evoluční biolog Jezzaví. Vítám vás. Dobrý den. Před malou chvílí jste mi řekl a to mě upřímně šokovalo a že času je nekonečně mnoho. >> No, já ten, to je můj celoživotní pocit. Samozřejmě jako taky jsem zažil období, kdy jsem jako prostě dejme tomu jezdil z Budějovic do Prahy tam a zpátky neustály na různý schůzek. >> Pracujete na Jihočeské univerzitě příověné fakultě přírodověcká fakulta jhočeský univerzity a jezdil jsem prostě za všema možnejma účelama do Prahy tam a zpátky několikrát týdně, ale je dobrý si uvědomit, že to člověk nemusí, že jo. Já jsem to prostě dělal z nějakýho důvodu a v okamžiku, kdybych jako řekl, že ne, tak tak bych nemusel. A ta rada, že jo, vy jste po mě chtěl, abych jako začal tím, že dáme radu. >> Já bych, já bych byl rád, abyste abyste, abyste lidem přidal tu myšlenku, aby oni oni pojali stejný pocit. >> Já myslím, že by stálo za to zamyslet se jako procento našich činností eh po nás opravdu chce nějakej ten vnější policajt, kterého je dobré jako nerozhněvat a jaký procenta je ten vnitřní policajt, kterýho jsme si vymysleli sami. [frknutí] Asi je teda taky dobrý si ho nerozhněvat, ale možná bysme ho mohli trošku jako pacifikovat. Takže říkáte, je třeba si to udělat dobré, >> udělat si to pro sebe dobré, aby ten vnitřní policajt mohl být co nejměkčí >> a pak ten čas mohl být velmi e volnou komoditou, >> ne? Tak já si samozřejmě uvědomuju, že jako jsou lidi, který jsou na tom jako opravdu špatně a když jako prostě jako z jednoho platu nevyžijou, tak musej mít dva a to se do toho dne jako špatně skládá. Ale zase na druhou stranu si jako přiznejme, jak moc vlastně eh jak moc těch platů vlastně opravdu potřebujeme na to, co je opravdu potřeba. Ale tole popravdě řečeno, já už cítím, že jako jdeme úplně špatným směrem a že jako eh mně nevadí lidi naštvat, ale možná bych je i naštval radši něčím, ne? Já my já myslím, že já myslím, že tohle se ale může dotýkat spousty lidí, kteří jsou na tom úplně jakkoliv a jenom mají neustále pocit, že nestíhají, ale vlastně je to tím, že sami na sebe nakládají víc, než by museli. >> No pořád prostě všichni všichni běháme v takovým tom kolečku jako ty křečci. >> Hm. >> Že jo. A máme pořád takovej ten pocit, že jako běháme pořád vpřed, ale to proto, že nevidíme to kolečko zvenčí, že jo. Jako když toho křečka pozorujete delší dobu, tak zjistíte, že je pořád na stejným místě. >> Já mám pocit, že ono je to hodně i vaším osobním nastavením, ne? Asi vy jste vy jste vy jste optimista veselý člověk, řekl bych někdy možná. >> Rozhodně. No. No to to rozhodně. >> Protože jsem vás jsem vás slyšel mluvit o tom a vlastně mi to přišlo eh podnětný, že hodně se to říká, že teď žijeme v těch zajímavých časech, že jo, v těch >> v těch dynamických časech ve zlomové epoše. E buď nás vyhladí Putin nebo umělá inteligence. Můžeme si každý vybrat podle podle své své preference. >> A vy jste z tohoš ještě planeta hoří. To se taky nesmíme zapomenout, řveč. Ano. Ano. Nebo nebo sami sebe všichni navzájem. Ano. No, no, no. A vy jste z toho nadšený? Skoro bych řekl. >> To se to se jako nedá říct nadšený, ale na druhou stranu jako bylo období takový to řekněme začátek toho tisíciletí, kdy jsem měl takovej jako pocit, že se moc neděje. >> Konec dějin. >> To ne, to to zase jako ne. Takhle na blblej jsem nebyl nikdy, abych [smích] si jako abych si jako myslel, že vítězství liberální demokracie, jo, a volného trhu způsobí, že teď už jako bude všechno dobrý. To to to popravdě řečeno byla opravdu jak >> vy jste neblblý jako jako Fukujama, [smích] který na >> myslím myslím na blblý jako Fukujama jsem opravdu nebyl nikdy. Jo, ale jako to bylo takový prostě období, kdy člověk aspoň já jsem měl takový jako intenzivní pocit, že buď se zbláznili všichni nebo já, protože bylo to takový jako období, kdy všichni měli takovej jako pocit, že právě jako jsme v zásadě v něčem jako hrozně stabilním. Rus nepřítel říkal, znám spoustu lidí, který prostě seš jako seš jako zastydlej. To už není ten marxismus, leninismus, to už je úplně něco jinýho. >> Kapitalismusý vyává >> právě. A já jsem jim říkal jako: "Zast tydlý jste vy, že jo. To prostě Rusko se jenom na chviličku převlíklo za, že jo, za levého hegeliána Marxe. Jo, ale ve skutečnosti ten problém je jako někde úplně jinde, takže dobrá, tam mi dějiny dali za pravdu, jo. A prostě to bylo opravdu takový období, kdy jako jsem měl pocit, že že jako u nás skončily všechny reformy, že jo. U nás vlády začaly říkat, že žádný reformy nebudou, protože tím se jako lidi jenom jenom jako lidi rozhořčej, že jo. [frknutí] Pamatuju si jednoho politika, co pak udělal velikou kariéru, jak říkal, že ve svém resortu může dělat reformy pouze se souhlasem těch reformovaných. >> To byl kdo? >> No, to byl Fiala. >> Aha. >> Reforma vysokých škol. Jo. A prostě a všechno to tak nějak jako zastydlo. >> Hm. Hm. >> No a tak z toho pohledu samozřejmě jako dnešní svět je mimořádně vzrušující, že jo. Už je zase zajímavý si ráno pustit zprávy. >> No, ale ab aby to bylo tím pozitivním způsobem, protože e my minimálně třeba ta umělá inteligence se zdá, že to je skutečně něco iminentního, co zaprvé myslím si, že je zajímavé i pro váš obor, protože je otázka, co vlastně >> znamená dneska být člověkem a co to bude znamenat za 10, 20 let. To asi reálně netušíme. >> No právě to tohle je z jako mě, když se lidi ptali jako jak jak bude vypadat lidstvo za 1000 let, tak jsem celkem jako vždycky na to měl docela dobrou odpověď. Ale je pravda, že teď jsme prostě na tom technologickým zlomu, kterej znemožňuje jako cokoliv predikovat, jo, takže to jako skutečně netuším. Tak já tak nějak jako vnitřně se domnívám, že to je konec světa. Jo, [frknutí] ale jako, >> pardon, že to je konec světa, >> že to je konec světa. Ta umělá inteligence, ale ne v tom smyslu, že jako zdvočej zdvočej agenti a někde něco provedou. To teď teďka ta letní aféra s těma zdvočlejma >> agentama mi připadá jako mimořádně podezřela a >> jakože různě unikají a vlamují se do různých systémů. No a jako nějak se to celý děje v době, kdy jako ten systém myslím jako ta umělá inteligence, ne technologicky, ale zřejmě ekonomicky začíná jakoby narážet na nějaký limity, že jo. Prostě žere to strašně moc energie. Teďka jako lidi nechtěj, aby jim jako za barákem stavěli ty e, aby jim ty stavěly ty datový centra, jo, a v tenhle okamžik najednou prostě z jedný firmy uteče nějakej noame, že jo, a řekne jako všechno se to musí zastavit, jinak bude konec světa. >> To by to bylo z firmy Antropic utekl ten pán. nebo dva dny poté ředitel tý firmy vydá jako esej, kde říká totéž a pak jako to říkají ty všichni ostatní. >> Mně to připadá, jak říkám, jako svrchovalně podezřelý, ale ten konec světa myslím, že bude v něčem jiným, jo, že prostě já si nějak neumím představit ve světě s umělou inteligencí vůbec žádnou motivaci něco dělat. >> Mhm. Hm. >> Jo. A to si prostě myslím, že takovej ten ostrov lotofágů, [frknutí] jo, kde jako nikdo nic nedělá, ten jako je tak nějak jako něak na vzdálenost lokte, jo, že to prostě už bude hrozně brzo. >> No a no a ano. A vidím to v tý vědě. Jo, vidím to v tý vědě, protože, že jo, v současný době prostě vědecký časopisy eh jsou plný článků, který jsou různě jako stahovaný, vyhazovaný nebo redakce vyjadřujou znepokojení nad nějakým článkem a a tak dále. Jo a popravdě řečeno už to začíná bejt jako e už to začíná bejt jako jak bych to řekl jako procento, kterýho si všimnete. >> Nedávno tady byl profesor Konvalinka, který říkal, že umělá inteligence je vlastně revoluční v tom, jak umožňuje tomu pokroku a té vědě a bádání a vynalézání léků a různých věcí jít jít dopředu. >> Tohle všechno, jo. >> Jak úžasný je to nástroj. To vo tom není žádnýho sporu. Akorát to taky umožňuje podvádět a [frknutí] umožňuje to podvádět metodama nebo způsobama, který už nebudou tak naivní a tak snadno odhalitelný, jako to bývalo. Jo, prostě e můj oblíbenej příklad je starej, už to možná bude 10 let, že právě jako jedna jak jak jako rising star, že jo, vycházející hvězda evoluční biologie, publikoval článek, kterej jako kdyby to byla pravda, tak by to bylo něco úžasnýho. Někteří třeba, já jsme si od začátku mysleli, že je to blbost, ale to je něco jinýho. Ukázalo se, že ve skutečnosti ten člověk jako prostě falšoval ty datam. >> Mhm. >> Jo. Ovšem falšoval takovou metodou, že prostě kopíroval sloupce v Excelový tabulce, takže tam měl prostě sloupce, který byly úplně totožný na tři desinný místa. >> Nedal si s tím práci. >> Nedal si s tím práci. To já říkám studentům. Jako musíte si vybrat, jo? Prostě když chcete podvádět, nesmíte bejt línu. No, >> ale umělou inteligencí samozřejmě todle už ta si práci dá velmi rychle, že jo? >> Právě. No právě. prostě udělej, udělej data, aby vyšlo to, co já chci. >> Hm. >> A nevypadalo to tak blbě. >> Hm. >> To je přesně úkol pro umělou inteligenci. Pak přijde ten druhej úkol, napiš to. A jako prostě jsme opravdu jako v tomhletom jako v existenciální krizi, ale to jsme zřejmě všude. >> No, protože tady je asi >> todle není jenom téma vědy. No, není. Kdy když vidíte jakékoliv video, které je trochu podezřilé a nebo i které není podezřilé, vlastně já už jsem zjistil, že přistupuju v podstatě ke všem videím, které [odkašlání] jen tak někdo sdílí na sociální síti, jakože todle potenciálně může být umělá inteligence, fotka úplně stejně text, to už vlastně delší text už moc nemá cenu číst, protože velmi pravděpodobně to je umělá inteligence, nedůvěra všude. >> No tak vidíte. A to ještě ta jako takhle ta nedůvěra je možná jako z jakýhosi pohledu jako pozitivní, že jo, protože před rokem dvěma >> se pořád jako říkalo, jak prostě umělá inteligence bude dělat ty falešný jako fotky, že jo, a bude to rozesílet a všichni a všichni tomu budou věřit a jako a prostě a mám pocit jako, že velmi rychle to nějak jako všechny přestalo bavit. Ano, >> jako víra, víra eroduje a taková, takový to nadšení, že prostě máme nějaký ten obrázek toho chytrýho psa, jak zachrání miminko, [smích] tak to už je taky nějak pryč, že jo. To už >> Ano, to je nejlepší je to. >> No jo. Takže jako z tohodle hlediska si myslím jako, že ta jako skepse přišla dokonce teda dřív, než jsem čekal. Jo, ale to je taková to je legrac, >> ale skepse přichází ke skeptickým, že jo, ne nutně k davům. Eh, no dobře, ale ono to to musí přijít, jo. To to si jako myslím, že prostě tak zaprvé jako tak třeba v našem národě takový to jako základní psychický založení, že jo, prostě oni nám lžou, tak to rozhodně jako pomůže, že jo. Jsou teda jsou naivnější národy, že jo, který budou s tím budou s tím mít větší problém, ale jako myslím si, že prostě když toho bude moc >> a navíc to bude jako tak nějak rovnoměrně ze všech stran. >> Hm. Jo. To znamená v jeden okamžik se prostě dozvíte, že ten člověk je živej i mrtvej, je hodnej i zlej, tak to už prostě těžko udržet, aby budete si v tom muset jako aktivně najít to něco, čemu věříte. Ale to už je vlastně ta situace, v jaký jsme byli doteďka, že jo. Taky jsme se museli jako najít jako jakýmu volebnímu programu věřím a >> a nevím co a jaká muzika se mi líbí. Jo, to tohle si myslím, že todle není ten skutečnej problém. Neskutečnej problém je, že prostě nevím, jak jako zachovat lidi při jakýkoliv aktivitě. Nevidím prostě žádnou motivaci, proč něco dělat, že jo. Protože v okamžiku, kdy budeme opravdu v okamžiku, kdy vím, že jako všechno, co ke mně přichází, vyrobila umělá inteligence poctivě nebo podvodně, já to na ní nepoznám a udělalo to prostě ve strašně krátkým okamžiku, tak možná já přestanu mít jako i motivaci se o to starat. >> Mhm. Jo a >> jinak a kam tohle teda může vést, protože mně to zní jak kdybysme byli někde v roce, nevím kolik je teďkon Star Trek, že jo, kapitán Picard příští The Next Generation, kteří mají ty lodě a tak dále, všechno jim vyrábí replikátory a oni vlastně si musí nacházet vlastně kromě kromě na těch loděch, tam se dělají tu tu exploraci, ale na těch planetách vlastně nemají co dělat v podstatě, protože je světový mír, všichni se spolu domluvili a všechno jim vyrobí stroje, tak vlastně co dělat, že jo. Všichni jsou umělci v podstatě. jakoby v té fantazii. >> No, já jsem už jako malý dítě jsem čet povídku od Josefa Nesvatby a ta byla o tom, jak nějakj inženýr coi vynalezl, jako nějak vynalezl absolutní automatizaci všeho. A teď je tam o tom, jak jsou tam takový ty rozpačitý dělníci, který je nemají co dělat a teďka jako co budou dělat a říkaj jim tohlento, jo, prostě budeš se zabývat svými koníčky. >> A a dělník říká:„Já nemám žádnej koníček." A oni mu říkaj: "Vdyť pořád jako chodíš na fotbal, tak můžeš dělat trenéra a co to tvoje akvárium?" a on tak nějak jako nepřesvědčeně odchází. A já jsem měl už tehdy pocit, že to, že takhle jako fungovat nebudem, >> jo, že představa, že prostě každej člověk má v sobě nějaký to ohromný puzení k něčemu, co nemohlo jít ven, protože musel stát u toho ponku >> od rána do večera. Teď se to teda uvolní a teď jako teda prostě všichni budou jako [frknutí] konat něco kreativního. >> Básníci, >> no. Básníci to básně píše umělá inteligence. No a a ten konec konec světa je tedy v tom, že že lidstvo zakrňuje je je na počátku nějaké, nevím, anarchie, ztráty ztráty podstaty nějaké nějaké motivace. >> To jako já bych tímhletím směrem nechtěl nikam jít, protože právě si myslím, že je to nepredikovatelný. >> Hm. Může se stát cokoliv. >> Může se stát cokoliv, ale prostě ten jako oslabování toho vnějšího policajta >> nám ukáže, jak silný jsou ty vnitřní. >> Mhm. A to jsem teda jako hodně skeptickej, jo. Prostě lidi mi říkaj jako to nebude tak zlý, že jo. Prostě eh je teďka vidět velkej nárůst jako zájmu prostě, že se lidi na balkóně dělají zahrádky, že jo, a někde patlají nějakou keramiku a tak, ale popravdě řečeno, to jsou všechno takový, to je všechno takový pseudo, jo. Prostě jako keram keramika měla smysl, když se jako patlala na prodej, >> jo. Teď jako prostě každý třetí nebo já nevím, pátý dítě chodí do keramickýho kroužku a tam vyrábějí takový nějaký ty hroudy s vočima, tak představa, že tohle jako budou, jak ve 12 letech je to řekněme roztilý, ale že jako takhle nějak jako teda bude ten člověk tohle bude dělat jako furt a to bude teda ta jeho náplň. No, ta horší otázka je nějaká budoucnost společenský smlouvy, že jo, a nějakýho vůbec fungujícího státu, kdo kdo co dělá, kdo co přináší, jakou má hodnotu. >> Ano, ano. Mnoho otázek z toho plyne. A jestli teda tady Honza Konvalinka jako projevoval optimismus, >> on spíš v té své části. V té své části. >> Jo, ale to to to já mu to všechno věřím a v mý části koneckonců taky, jo, prostě, že jo, významná část toho, co se v evoluční biologii děje prostě zpracování obrovskejch souborů dat. >> Jo, a na to je to prostě jako úžasný. Ale myslím, že jsme prostě v takový tý situaci jako když se řekne, že jako supermarket je jako otevřený, chodí se tam po jednom, okna jsou začerněný, kamery tam nejsou, naberte si, co chcete a pak tam nechte peníze. >> Mhm. Jo. A samozřejmě významná část lidí tam ty peníze nechá a významná část lidí ne a my nevíme, který jsou který a nevíme, kolik jich bude. Takže můžeme věřit, že [frknutí] to puzení k tomu poznávání a tak je dost silný, ale popravdě řečeno, od tý doby, co prostě zase se vrátím teda k tý vědě, od tý doby, co ta věda je ta jako jako placená industrie, >> Hm. Hm. Že jo, kde jako jste prostě hodnocenej za to, že něco vytváříte, no. Tak samozřejmě jako je tam mimo jiný teda tak už to prostě taková ta věc, kterou děláte pro radost ve volným čase. >> Hm. >> No, tak samozřejmě je tam mimo jiný teda taky puzení jako to dělat zkratkou. >> No a a >> a ta tu je teď jako úžasná, taková jak nikdy nebyla. >> No jasně. A vedle toho možná eh [odkašlání] těžko být naivní ve světle toho, že ta druhá část těch problémů války a a spory a spory mezi státy a spory mezi těmi těmi e šílenci nahoře vlastně nám ukazuje, že eh konec ten konec dějin opravdu nebyl a že že vlastně to například začít nějakou válku. Vy vy sám říkáte, že války se začínají kvůli zisku, že jo, kvůli tomu, že někdo v tom vidí nějaký jako prospěch. No tak ano, ale ten prospěch může být tak různej, že to tohle nám jako nepomůže v pochopení. Spíš tím chci říct, že se ukazuje, že lidé prostě nejsou nutně dobří, že jo. >> No tak to jistě, že ne. >> A a spíš že že se že se nějak historicky nezměnil a že jsou stejní, jako byly vesměs před 100 nebo 200 lety vlastně stejní >> a dělají vlastně ty samé věci se ukazuje >> 200 lety. 200 000 let. >> Ano, ano, ano. A že vlastně dělají ty samé věci. Akorát na to mají drony nebo jiný děla nebo něco podobnýho. >> My jsme druh, kterej jako co do chování mimořádně flexibilní, jo. To znamená, my jako s tím, jak jsme nadrátovaný, můžem dělat prakticky cokoliv. To znamená naše chování je strašně závislý na jako podmínkách, v kterejch jsme, no, prostředí. Jo, ale zároveň za tu dobu, teď když se prostě, já nevím odod kdy, od Homéra, že jo, to je teďka populární, tak jako za tu dobu, [smích] za tu dobu od Homéra můžeme říct jako takřka na jisto. >> Mhm. že vlastně jako neproběhla skoro žádná biologická evoluce na to je to strašně krátký, jo, nebo proběhla, ale je to prostě biologická evoluce toho typu, že prostě >> to jsou 3 000 let, řekněme. >> No právě. No, >> to je kolik generací? >> 2 3000 let. No >> jo. Čili z tohodle hlediska to je to to to je to je prostě jako hrozně krátký. To znamená, tam se jako objevujou jakýsi jako určitě tam jsou nepatrný záležitosti takovýho typu jako, že prostě něco se něco malýho se děje s krevním tlakem, s výškou postavy a tak, ale třeba zrovna výška postavy, že jo, to hezky ukazuje, jo, jako když přijdete prostě na nějakej hrad a tam jsou ty brnění, že jo, tak oni jsou takový jako e >> spíš menší, takí menší jsou menší, >> že jo. No, ale to patrně není, že my jsme se jako od tý doby geneticky změnili. To je prostě jenom tím, že jako ta jako výživa, kterou máme a ty podmínky, v kterých žijeme, nám umožňuje, aby ta genetická podstata prostě jako vyšla nahoru. Oni [odkašlání] >> oni koneckonců by to, že jo, oni by to uměli taky. Délka života, jo, když se prostě podíváte na ty lidi, který si v minulosti žili dobře, tak žili stejně dlouho jako my, jo. Ta tu dýlku života prostě sráželi ty nešťastníci, co museli chodit do práce, jo, ale prostě filozofové ty vždycky žili dlouho, jo. Takže eh a právě tahleta flexibilita jako umožňuje, abysme se dlouhodobě tvářili jak nebo abysme dlouhodobě vypadali jako, že se něco změnilom, >> ale v tom hardwaru ne. >> A a když říkáte, že jsme nadránovaný tak, abychom dělali cokoliv, tak to cokoliv znamená eh práce na poli, filozofie >> a nebo eh zabíjet diplomacie. >> No, to všechno >> dělat dobro, dělat zlo. A teď jako v těhletěch kategoriích, já vím, že jsou složitý, ale ale takhle nějak to myslím. >> Takhle. Ano, ale jako kategorie dobrozlo vám nepomůže. Jo, jako válka diplomacie je zajímavější, protože to umožňuje, to jsou dvě metody, jak jak dosáhnout >> téořm >> a v principu umíme obojí, >> jo. To znamená jako ne jako není potřeba si jako představovat prostě to to to prostě, že jo, to celej celejma histor celou historií jako vlastně se táhne taková ta dychotomie, že člověk je od přirozenosti jako dobrý a společnost ho kazí, že jo, a musíme ho osvobodit a bude dobro a nebo naopak člověk je bestie a musíme ho hlídat, aby se něco hroznýho nestalo a ono ani jedno není pravda. Jo jedno v týhle podobě jako čistý, to samozřejmě jako není pravda. Prostě člověk je prospěchář a jako nejde do otevřenýho konfliktu, když nemusí. To je riziko. Nejde do rizika, když to jde jinak. [frknutí] >> A když to jinak nejde, tak do toho rizika jde. Jo, prostě jako jako ano. Nevěřme na to, že lidi se změnili tak, že když je eh že lidi se, já nevím, od 10. století do dneška změnili tak, že když je dneska postavíme do pozic do do prostředí 10. století, tak se budou chovat jinak než tehdy. >> Hm. >> To se zřejmě budou chovat úplně stejně. >> No a co tohleto vlastně znamená třeba pro tu umělou inteligenci a pro to její využití? >> To já nemám nejmenší tušení. Jako věštit se nemá, to je obecný pravidlo, že jo. Budoucnost se blbě předpovídá, hlavně proto, že ještě nebyla. To je jako, že jo, to to to na ní hrozně škodí. A jak říkám, prostě jsme na technologickým zlomu, kterej jako v podstatě vůbec neumožňuje predikovat cokoliv. Zmiňoval jste eh to, že jsme vyrostli a že se dožíváme další del další dalšího věku z různých důvodů. E a ono to souvisí i s tou porodností, že jo, protože e když už není nutné dělat eh 10, 15 dětí, protože jich přežije >> třetina nebo nějaká část, >> no dvě, [smích] obvykle dvě, že obvykle ty dvě, tak se tak tak se udělají ty dvě, pokud dobře a nebo jedno a nebo žádné. >> No, ale to tohle je tohle je samozřejmě mimořádně zajímavý téma. Tak především jak já se jako tradičně, že jo, jak říkám, celej život jsem byl takovej divnej tím, že se ničeho nebojím, jo, takže jsem se prostě jako nebál ani války, ani klimatický krize, ani ničeho. Tak jako skutečně ten pokles porednosti mám pocit, že opravdu jako vlastně první průšvih jako na kterej lidstvo skutečně jako naráží. Je to takovej průšvih, že si ho vlastně nevšimneme. Jo, to není jako, že na nás jako spadne bomba, tak na nás jako spadne nulová porodnost. To bude takový jako takový prostě pomalý erodování všeho, jo? vycky sudet, jo, takový nějaký pěkný sudý městečko, že jo, jako polovymřelý. Je tam prázdný hřiště nebo na tom hřišti prostě visí jedno letargický dítě, školka 30 km >> a tak dále a takhle to bude všude. >> Jo. To znamená to to není katastrofa. To je takový jako pomalý prostě >> zahnívání, >> takový to no no no no no a je to hrozně jako užitečný si to si uvědomit, že prostě ten svět je opravdu nastavenj jinak a ne než si lidi myslej, že jo. Lidi jsou prostě přesvědčený, že existuje nějakej jako rozmnožovací pů, kterej se jako vždycky z toho nějak, že jo, a že jsme jako přírodou svými geny jsme naprogramovaný na to, abysme se množili. Což z jakýhosi nadhledu můžeme říct, že jo, ale ve svý podstatě takhle by to nemohlo fungovat, jo, prostě, že jo, příroda není žádná jednotka, žádná entita, která by něco chtěla. A i kdyby chtěla, tak ona nám nemůže jako říct jako jako pošli své geny do další generace. My jsme nevěděli, jak to dělat. >> Hm. >> Ona nám musí dát jako jednoduchý pokyny a ty jednoduchý pokyny jsou jako daný, že jo. Prostě musí to bejt někde něco v nervový soustavě, někde něco v hormanech. No, takže ty pokyny jsou v principu dva, že jo. Záliba v sexu a když se doma objeví něco malýho, roztomilýho, tak se o to starat. >> Mhm. [frknutí] >> No háček je v tom, že technologie umožnila obě tyhle věci odpojit od rozmnožování. >> Hm. >> To ta příroda takhle jako neplánovala. >> No to druhé, ne? Ne, jenom částečně. >> Hm. Tak >> pořád pořád ještě je je nejjednodušší a nejefektivnější eh dělat to prostřednictvím toho prvního. >> No nejedno jako zase jsme v jiné době, než když jsem ten fór vymejšlel, ale jako jsem vždycky studentům říkal, kdo má prostě jako pod postelí nafukovací panu a na posteli maltérskýho pinče, ten plní všechno, co se po něm chce. Zálibu sexu si užívá. >> Jo. Vy myslíte, že tam je ten pes místo dítěte? A už samozřejmě já jsem myslel, že to, že jo, už tomu rozumím, >> jako cokoliv tam může bejt. >> Jo. A samo a a ten problém je v tom, že najednou jako prostě zjišťujeme, že jako ty eh, [frknutí] že že prostě v dnešní technologický situaci to množení vyžaduje další motivace a ty ty další motivace mezitím zlikvidoval sociální stát. >> Jo, >> jakože že to vlastně není potřeba proto, abychom například aby se o nás někdo staral ve stáří. >> To k ničemu to není. Jo, jste říkal, že máte dvě. No, tak si to No a a takhle to teď bude pořád. >> Já jem, já jsem tady mluvil před nějakou dobou, že to další doba s profesorem Horáčkem, psycho psycho psychiatrem, >> který vlastně jsme se bavili o podstatě života a tak dále, o takových těch lehkých tématech, jak se člověk baví, jak se vyrovnat se smrtí. A eh a vlastně on přines zajímavou myšlenku, že že člověk se lépe vyrovnává se smrtí a s tímhletím vším, když eh má něco, co ho přesahuje daleko víc než statky a tak dále. něco, co ho přesahuje, což může být třeba ta rodina, může to být to dítě, může to být to, že že vaše geny tu zůstanou, že že tady je nějakej něco, co je vlastně tou motivací pro to, proč to mít, že vlastně je to nějaká jako podstata života, ale mají to různý lidi různě nepochybí. >> Jo, jako eh to je hezký, ale prostě v korii jsou 07. >> Ano, asi to mají jinak. >> Takže buď to mají jinak, nebo jsou napřed. >> Hm. Hm. >> Jo, jako doháníme, dohánímme, [frknutí] jo. A ten jako prostě pro mě ten problém je jako hlavně v tom, že jo, když se všichni báli přelidnění a já jsem měl to je jak s tím Ruskem, že jo, 30 let jsem koukal na ty čísla, říkal jsem pro Krista Pána, vy to tam nevidíte, jak se to zpomaluje. Tak když se všichni báli přelidnění, tak to přelidnění má jednu jako v uvozovkách dobrou jako jistě krutou vlastnost, že ono se musí začít jako po nějaký době klopit, jo, že prostě ne nelze se jako nelze se příliš množit pořád, protože to narazí na nějaký ty limity, jo. A samozřejmě to, že to narazí na ty limity, to, že se jako klopí ta křivka, tak to jsou hladomory a epidemie, planetární limity podstatě. >> Nicméně ale funguje to. Hm. Hm. Jo, zatímco ten pokles, jo, čili jako čím víc, tím míň >> pokles zastavit nemusí. >> Kdež to ten pokles jako nemá nikde žádnej jako >> žádnej jako vnitřní motor, kterej by jako prostě než se do tý zzdi vrazí, >> takže by to zastavil. >> A dokonce bych řekl, že právě naopak jako když vidím to vylidněný městečko, tak fakt nevím, jestli chci být jako, aby moje dítě bylo to jediný, který tam bude prostě bloumat po ulicích. >> Tak si přestěhujete někam, kde to není vylidněné, ne? >> No, zatím. Zatím. [frknutí] Hm. Ale až bude 07. >> No, oni oni ty předpovědi té demografie jsou vlastně, já jsem to nedávno viděl, když se když se protáhnou někam do 200 a dál, tak tam opravdu Česká republika se se se zmenšuje a zmenšuje, až až se dostaneme někam na nějaké nízké jednotky milionů, že jo. >> No, no, no. Tak jako všechno se zmenšuje, jo. To jakože v současný době prostě, že jo, ta Afrika jede, tak ale ona jede podstatně pomalc než před 50 lety, >> jo, prostě Afrika je zpožděná, řekněme, u těch 50 let, jo. Ale jako jako jo, jde to dolů, jde to dolů všude. A to jsem někde viděl jako úžasnou animaci, kdy prvá byla mapa světa a tam byly ty státy vybarvený podle eh podle toho, jakou mají tu tu no fertility rate, no. Hí no no no míru e mír míru plodnosti a jo, takže jako ty co málo, tak ty to mají modrý a jako ty co hodně to mají červený, takže ta mapa začínala celá červená a teď to jako postupně prostě modrá, modrá, modrá, modrá, pak tam zůstává takovej ten poslední jako poslední červený světýlko někde v čadu a pak zasne i to. Je to takovej ten pocit, jak když prostě sedíte kránu toho táboráku a je takovej je tam ten poslední posledník. No jako >> tak to je vlastně asi depresivní, ne? Protože migrace to zjevně není to není to záchrana, protože jsou tady ty kulturní rozdíly. Mluví se o tom hodně. >> To zaprvé a z >> a zároveň lidé dojdou zjevně. >> Zaprvé lidé dojdou a z druhý migranti jako převezmou naše demografický zvyklosti. To >> hm >> jo. To to to to se prostě stane celkem spolehlivě. No právě proto, že to pohání, že pohání to ta ekonomika. Oni prostě přijdou a ocitnou se v situaci, kdy není potřeba dělat děti. >> Hm. Jako Somálci nemají větší jako potřebu dělat děti než Švédové. Čili Somálec v Somálsku dělá, Somálec ve Švédsku toho brzo nechá z těch samejch důvodů, proč toho nechal Švéd o 50 let dřív. [frknutí] >> Hm. >> Jo, to jako >> A jaké to má řešení tady? >> No, žádné. [smích] Jsem nedávno jednu redaktorku vyděsil tvrzením, že opravdu skutečný problém, jo, kterj opravdu stojí za řeč a ten se pozná podle toho, že nemá řešení. >> [frknutí] >> Jako co má řešení, to se to je jenom taková pěda. >> Tak ale to přece má ř