Josef Mareš: Jak jsem zavřel krále Discolandu

A co šlo v tom obvinění konkrétně? >> Šlo o zorganizování vraždy Ludviky Jonákové. Ona byla zavražděna v pravé poledne na veřejným místě v Petrovicích na na Křižovatce. Neskutečný, ale třeba ten toká nebyl na vojně, nikdy nestřílel. To byl jeho první výstřel. On sám měl prostě v tom itináři napsaný, že nesměj u toho bejt děti. >> To je strašně početná skupina nebo 10 osob bylo >> přijde mi, že to asi není běžný, aby v tý nájemný vraždě figurovalo tolik lidí. Ti kluci vlastně si v uvozovkách vzpomněli na to, že neměla být zabražděna pouze Ilháková, ale v případě, kdyby tam byl Vštrle, což byl ten její milenéret, že by měli taky. [hudba] Hezký den. Máme tu další díl našeho podcastu Odkryto. Odkrýváme to, co mělo zůstat skryté. Odkrýváme zákulisí organizovaného zločinu a vyšetřování českých kauz. Ivan Jonák, to je pojem 90. let a kdo jiný by o něm mohl lépe hovořit než bývalý vyšetřovatel pan Josef Mareš. Hezký den. >> Dobrý den a děkuji za pozvání. >> Je tu i Karel Hrubeš, můj kolega. >> Dobrý den. >> Kdy jste se, kdy jste se poprvé setkal se jménem Ivana Jonáka? >> No tak pokud člověk bydlel v Praze, tak se s tím jménem setkal, že se díval na televizi nebo chat bulvár nebo ani když ho nemusel číst, ale jenom prošel kolem stánku, tak byl na předních stránkách. Vidělo se teda, že má Discoland, kam vlastně každej chtěl jít. Já musím říct, že jsem tam nebyl ani jednou, ale >> tam byl třeba. >> Jo. Jo. Tak mě to pak Jonák ukazoval ty fotky, jako kdo tam všechno byl, takže vlastně jsem ho znal, ale střetli jsme se v okamžiku, kdy bylo rozhodnuto o tom, že bude obviněn a byl předveden do kongresový a já mu sděloval jako obvinění. No, >> ještě bych se vrátil zpátky. On snad původně byl taxikář. E, někdy v 90 v 80. Tak on on toho měl víc. On e nebyl nikdy vyučenej. Pak se přišlo na to v okamžiku, kdy on teda už jakoby byl na vazbě, tak se přišlo na to, že má padělanej výuční list kuchař Čišník. Co vím, tak on se učil s nějakým tesařem nebo něco, ale pak měl nějaký problémy se zákonem, takže to nedostruhoval, takže on jako ne neměl neměl jako měl pouze základní vzdělání, ale eh docela se v tom měl pohybovat. zase určitě hloupej nebyl. Ivan Jonák byl chytrej člověk a hlavně strašně podnikavej, takže on trošku vex vexloval, dělal dělal taxikáře černýho, ne oficiálního. Říkal mi, že dělali vyhazovače na některeých diskotékách. To tam právě okouknul jako jak by si to chtěl představit von a dokonce, což bylo takový zábavný, tak mně teda říkal, nevím jestli je to pravda, ale že jezdil teda po Matějskejch a pral se s medvědem jako >> tak vypadal na tom docela, ne? >> Jo, asi možná jo, no. Mhm. No a z policejního hlediska teda jste se s ním setkal kdy? >> Z policejního hlediska jsem se s ním setkal v září v roce 94. [vzdechy] V době jsem říkal, kdy teda bylo rozhodnuto eh tím týmem, kterej to vyšetřoval, že bude obviněn, takže byl předvedenej. kolega napsal usnesení o zahájení trestního stíhání jeho osoby a já mu to předal, protože v tu chvilku jsem prostě byl určený na to, že budu vyšetřovatel toho případu. >> A o co šlo v tom obvinění konkrétně? >> Šlo o zorganizování vraždy Ludviky Jonákové, což byla jeho manželka a podle všeho, co jsme teda měli následně podle potom podle pravomocního rozsudku, tak Ivan Jonák si tu vraždu objednal. >> Když jste za ním přišli a dali jste mu to obvinění, jak reagoval? No jako musím říct, že on jako ze začátku tomu moc nevěřil. Byl takový žoviální hlavně pochopitelně, že jo, měl bílej oblek, všude zlato. Mně tenkrát připadal, musím říct, strašně obrovskej. Přitom pak jsem vlastně zjistil, že jsem větší jak von, jako že jsem vyšší teda. Nicméně on ještě jak měl na hlavě na hlavě tu trvalou, tak tomu trošku zvětšovalo a ta jeho celková hamotnost připadal, že to je obrovskej člověk. On neslo nějakou tu pistoli Desert Eagle nebo co to měl? No stra >> tím tím se tím se jako chlubil všechno a to jsme ale tomu tomu bylo vzato ještě předtím, než byl vlastně zadrženej, >> protože z důvodu nějakýho toho, že jsme chtěli zjistit jakoř jestli s ní sní s tou zbraní bylo stříleno nebo nestříleno, takže ta už jako ta mu byla odněta už dřív o něco. Takže jste udělali nějakou legendu? Eh, že jste mu to >> ne, ne, on to nabít jako sám, protože se, protože se zkoušely zkoušeli různý ty tam vlastně vražebná zbraň byla nalezená na místě ihned. >> Mhm. Nicméně se tam dělaj nějaký vyšetřovací pokusy v rámci v rámci toho, protože tam byl nalezenj, že jo, tlumič nebo ta zbraň byla opatřena tlumičem, kterj byl dělanj domácky. Pak se dělaly nějaký domovní prohlídky u nějakejch lidí, který teda se jako zabývali tou těma vývojem tě tý zbraně nebo těch tlumičů výrobou. No a tam se zase našly nějaký teda stř střely, takže se brali prostě v celým okolí. Ale já vím, že tenkrát on to snad nabít sám, že s tím neměl vůbec žádnej problém. Čili eh došlo k tomu, že byla zavražděna teda jeho manželka Ludvika Jonáková a to se policie dozvěděla, jak >> tak policie se dozvěděla hnedka, protože vlastně ona byla zavražděna v pravé poledne nebo kousek popoledni e na veřejným místě v Petrovicích na na Křižovatce s ulicí Novopetrovickou, kde ona měla stánek se zeleninou a ti pachatelé tam přišli a vlastně v době, kdy ona prodávala, Tak eh tak vystřelili. Eh a ona ještě u právě, což pro ně bylo velký překvapení a oni to nečekali, i když jí pan Tkár trefil teda přímo jako do srdce, tak ona ještě měla prostě takovou tu sílu, že ještě vyšla z toho stánku a padla před tím stánkem, vykřikla a spadla. A v tu chvilku se rozsutekli ti pachatelé, kteří na tom místě byli. No a ti lidé si zpočátku mysleli, že jde o nějakou krádež nebo hloupežné přepadení, že něco vzali v tom stánku, tak začali aktivně vlastně chytat ty pachatele a chytil se jakoby ten toká, kterej jim střílel, kterj kterej byl ten hlavní pachatel z toho místa, tak se chytil, nějakej občan ho zadržel a on měl v ruce iglitku, v který měl tu zbraň a tou iglitkou ho vlastně trefil do hlavy toho pána, kterej pak měl teda rozbitou hlavu. On se lek, protože v tu chvilku přiběh ještě druhej. Řekl„Pusť ho." Tak on nevěděl, kolik jich tam je, takže ho pustil. Ale tu zbraň Toká ještě stačil teda odhodit. No a normálně se to nahlásilo policii. Pak se teda přišlo na to. Pochopitelněci zjistili, že je tam postřelená žena. Ještě přijela záchranná služba, ale i podle vlastně podle potom následný pitvy si pamatuju, že bylo řečeno, že vlastně neměla mož jako neměla žádnou šanci jako přežít s tím, jaký měla zranění. Takže policie byla na místě hnedka. Vidělo se, že pachatelé jsou vlastně na útěku, že byli dva. >> Byli tam čtyři, ne? Byli tam čtyři. Jako svědci si všimli, že už tam čtyři takový podezřelí, podezřelí mladíci se pohybovali s tím, že ten jeden teda ten střelec to byl Rom, takže je i popsali, byly tam udělaný nějaký identikity. Bylo zajímavý, že prostě jedna dvojice běžela na jednu stranu, druhá dvojice na druhou stranu, takže vím, že tam byl nasazenj. Já jsem na tom místě tenkrát nebyl. To jsem neměl v dob tý době službu. Takže byl nasazenj i vrtulník, takže tam lítal kolem vrtulník. Hledali se vlastně lidé, kteří utíkají odtamtaď. Zjišťovalo se, kouedal k Petrovicích je statek, takže vím, že tam právě přibíhal právě ten tokár ještě s druhým s druhým spolupachatelem, s tím součkem a ptali se na cestu na Václavský náměstí, což bylo takový zajímavý. Takže pak se dělo opatření ještě na Váslavským náměstí, že to vypadalo tak, že tam třeba na ně čeká nějaký objednavatel a tak dále. Pachatelé se ale nechytli na tom místě bohužel. A jediný, co jsme vlastně měli, tak byla ta zbraň. Tam byl ještě trošičku problém, protože ten tokár, jak s ní utíkal a vystřelil vlastně přes igelitovej igilitovou tašku, tak a s tím tlumičem oni, říkám právě, oni měli jako vymyslený to, že vystřeli s tím tlumičem, že to nebude slyšet a prostě normálně odejdou a tím, jak Junáková ještě vyběhla ven, >> tak se jim to trošku jako opravovalo, takže vůbec ani nevěděla ta dvojce nevěděla o tý druhý dvojici. [vzdechy][povzdech] No, eh, když se to vyšetřovalo, tak tam vlastně zůstala ta zbraň, kterou on teda zahodil. Ten svědek tam zůstal, říkal: „Ano, já jsem zkoušel zadržet toho člověka, kterj odtam teď běžel a eh ona tam byla nějaká stavba a ona spadla jako za za tu stavbu, kde byl to. Takže on ještě přelez, vyndal to a vlastně to ani nebylo to místo jakoby vohledaný, protože když tam přížděli policajti, tak tenhleten člověk vlastně vzal tu iglitku a přijel kšem k těm policajti k tomalým jí. Jo. Takže bohužel, jak se střílelo přes tu přes ten e přes přes tu tašku, tak patrně nábojnice zůstala v tý tašce a jak tokár utíkal, tak se prostě někde vytratila a my jsme nábojnici nenašli. Střela se taky nenašla, protože ta proletěla paní Jonákovou proletěla tím stánkem a zamířila někam neochně dál. No, takže jsme vlastně měli jenom tu zbraň. Na tý zbrani. Bylo zajímavý to bylo to, myslím, to byla to FN, nějaká ta belgická výroba vlastně z první světový války. Nicméně tam byl ten tlumič, kterej byl evidentně vyrobenej jako po domácku. Takže právě první, co bylo pátrání po těch přímejch pachatelech, že se zkoušelo zjistit, kde ten tlumeč byl vyrobenej. >> A jak rychle jste věděli, že jde vlastně o nájemnou vraždu? No tak vlastně se nic neztratilo a jednalo se o vlastně známou osobu paní Junákovou a ty střelci vlastně po tom výstřelu ani neměli jako v úmyslu něco vzít a hnedka utíkali pryč. Ještě navíc tam byli čtyři, že jo. Takže >> takže prakticky hned jste věděli, že >> tak byla to jedna z verzí jako jo. Se >> ani snažili občas to někdo maskuje tou loupežnou loupežným přepadení, že by jakoby něco vzal. Oni ne >> jako ono když to vmete, tak ono to pak v současný době připadá jako neskutečný, ale třeba ten toká nebyl na vojně, protže to ještě byl mladej kluk, nikdy nestřílel. To byl jeho první výstřel, jo, co on jako vystřelil z tý zbraně. Oni teda jednou zkusili, než tam došli, tak jenom zkusili, jak to jako funguje, jestli to funguje, jak stříleli snad do země nebo to, ale poprvé jako střílel na cíl v okamžiku, kdy střílel na na Ludviku >> a hned jí trefil do srdce. >> A hned jí trefil do srdce. No tak ono to bylo z metru a pů asi. Jo. >> E předpokládám, že jste tedy jeli za Jonákem, ne? Se zeptat, co to teda je. >> No tak vlastně Jonákovi se to sdělovalo, protože on v tu chvilku vlastně byl poškozenej, takže se mu sdělovalo to, ale už vlastně v tu dobu >> byl asi zdrcen, ne? Tam byly byl ZRC byly tam média a všechno ostatní, takže teď ještě ten vrtulník a všechno, takže tam ty médie už jako byly na místě hned, tam se prostě muselo dělat velký opatření, aby tam nalezli přímo k tomu stánku a to ohledání se probíhalo, dá se říct, aby probíhalo tak trošku jako v klidu. Nicméně medio to byl tak, že vlastně o tom hned věděla celá Praha. Pan Jonák vím, že byl předvedý potom k nám do kongresový, kde právě se mu sdělovalo to, že eh se stala teda ta vražda a říkal se mu nějaký další podrobnosti. Tam právě on měl toho toho Colta zase nebo tu pistoli měl to ta mu byla jako odebrána, protože byl byl znervózní a tak dále, tak ještě byl na policii, takže Ale tam právě bylo zajímavý to polici zbraní to už >> právě od pana Smékala, kterej u toho byl, tak e že vlastně on tam plakal všechno a v okamžiku, když ho vyzvali k tý zbrani, tak se začal úplně vytahovat a úplně přijel na jednou linku a chlapi, podívejte se, co mám. A a pak ne, zase já jsem tady kvůli manželce a zase začal. Takže to bylo takový jako nestandardní to >> a oni spolu už nežili v tý doby, ne? >> Oni spolu nežili, no. Oni spolu nežili, ale on to bral, že to byla matka jeho dětí a že jí má strašně rád a že se prostě stala strašná věc. Navíc ještě v tu chvilku se vlastně musel postarat o dvě dcery, který těm bylo byly ještě nezletělý, že jo, obě dvě a oni bydleli s Ludvikou. Takže oni v tu dobu, když vlastně jejich matka byla zastřelá, tak snad byli ve škole nebo ve školce, asi ve škole teda snad už obě, takže se pro něchtěl, takže seděl a vlastně to to všechno už zařizoval potom Jonák, protože on byl >> kde Jonák bydel v tu dobu? >> On bydel v Diskolendu. >> Diskolandu tam měl byt někde na >> měl byt. On měl byt nahoře a vlastně Jonáková se od něj odstěhovala v půlce roku 93, kdy mu akorát napsala nějakou zprávu nebo namluvila, že s dcerama odchází a neřekla mu, kam a kde je. No, takže on potom nám tvrdil, že vlastně ani nevěděl o tom, že ona bydlí v těch Petrovicích a že nevěděl o tom, že má stánek, což se pak ukázalo, že to pravda nebyla, protože on, dá se říct vynaložil velké úsilí na to, aby věděl, kde je. Pak se to dozvěděl, ale tam, kde teda ona bydlela, tak dokonce si tam i jezdil pro pro ty dcery, ale pořád nám tvrdil, že nevěděl, že ona tam prodává v zelenině, což musel jezdit kolem. A i pak jsme zjistili, že i to věděl. No, >> takže vy jste vy jste začali se zabývat nějakou tou rodinnou eh situací. >> Jasně. No a vlastně hlavně hlavně ten samej den, když když to bylo, tak dorazila dcera paní Jonákový, která nám sdělila, že za tou vraždou musí stát eh Ivan Jonák, že to je úplně jasný. Žádala na žádala vlastně polici, aby ho okamžitě zatkli, že to je strašný, že prostě její sestra se ho bála a tak dále. Bohužel už to pak nezopakovala, protože nějakým způsobem trošku otočila. Jonák se s ní nějakým vypořádal i v rámci dědictví a ona pak i u soudu vlastně odmítla vypovídat a nechtěla. S tím, že vlastně odůvodnila to to, že je z tý vraždy obviněn Ivan Jonák a že by mu jako uškodila a že to je její příbuznej. Takže vlastně už potom dá se říct byla trošku na tý druhý straně, ale ta prvotní rejí reakce byla úplně jasná, že nás vlastně nutila, abysme okamžitě šli zatknout Ivana Jonáka. A pak bylo zajímavý to, že se dostavili její právník, který zastupoval právě při rozepři se se svým manželem, kdy se scházely už se správníky a ten pan doktor prostě předal akorát na vrátnici dopis s tím, že nechce s tím nic mít a že okamžitě odjíždí z Prahy, protože si myslí, že mu jde o život. A když jsme si ten dopis přečetli, tak to vlastně byla výpověď Ludviky Jonákový a začínal ten dopis tak, že ona nechce spáchat sebevraždu, dává si pozor na přechodech a tak dále, ale pokud přesto bude teda mrtvá, takže zatím 100roc stojí její manžel. Takže jsme dá se říct měli výpověď poškozený, kterou ona sepsala v přítomnosti toho advokáta, kterj nám to teda přines. Ten dopis teda byl starej asi tři měsíce. Nicméně tam bylo popsaný i ty důvody, proč proč si myslí, že teda on se jich chce zbavit a tak dále. Pochopitelně největším vlastně tím motem všeho byl Discoland, protože ona se s Jonákem nějakým způsobem rozešla a vonuják se bránil tím, že nebyl nikdy jakoby žárlivej, což byla pravda, protože ona měla nějakej teda veselej život předtím. No, on taky asi, protože když jsem on >> taky on on vlastně on aspoň to teda říkal ve své výpovědi, že on oni se potkli v pěti pék, kde ona byla jako prostitutka a tak se lj dohromady, jo, a dá dál to dával vlastně na toho Hugera, protože Huger se do ní zamiloval, což byl další eh podílník Discolendu, ten měl 40 % a Janákovi měli každej po 30. >> Mhm. >> A Huger se zamiloval právě do Honákový. No a jezdil za ní do Prahy. A to bylo v době, když už byla vdaná za Jonáka, jmenovala se Jonáková, takže ona mu nebo po dohodě, po dohodě teda s Ivanem se přestavil on jako bratr, kterej prostě je svobodnej a bydlí jako se sgrou >> a on za ní dojížděl, takže on když přijel Huger, tak Jonák spal ve vedlejším pokoji a pak Huger říká, že jako, že mu to připadalo divný jako, ale že se teda jako měli rádi jako bratr se sestrou, takže to jako neřešil. Nicméně pak jako někdy ho nechali doma samotnýho a on tam brouel po bytě a narazil na album svatební a tam zjistil, že Jonák vlastně není bratr, ale že je manžel. Takže od tý doby říkal, že s nima měl pořád to, ale že ty vztah jako s Jonákovou ukončil jako takovj ten v uvozovkách ten melineckej, ale Jonák ho vlastně zatáhl do toho kšeftu, protože on měl opravdu asi výbornej nápad, ale potřeboval peníze, takže ten Hoger si vzal nějakou půjčku v Německu a z jeho peněz se vlastně postavil Discolend, kterj postavil Ivan Jonák, nebo >> že on byl vlastně investor teda. On byl investor, takže i na tomhleom on jako mi vykládal, že on jako to, že mu utekla jako manželka v uvozovkách, takže mu nevadilo, protože on měl svojí. On v tu dobu měl jahůdku, s kterou kterou měl s kterou >> ta zemíň pak chodila k soudu vždycky, ne? Ty jsem viděl se ptal Jahudko, ještě mě máš ráda. Tak když ho vedli vždycky a ona: "Anoo, ano >> ano no." Takže ona chodila na návštěvě a všechno. Takže v tu dobu, v tu dobu byl s ní byl se narodil i malej Ivánek, že jo. No tak říká, já jsem nebyl žádlivý a bylo mi to jedno, což což jsem mu věřil. Motiv byl právě ten Discoland a ten byl takový, že oni když se hádali o tom, čí teda bude, nebo když se rozejdou, tak ona říkala, že ona by jako se toho klidně i zbavila a že ho jako že ho nepotřebovala, ale že myslí na svý dcery a že nechce, aby prostě její dcery byly byly bez majetku, takže trvala na tom, že se to prostě rozpůlí napůl nebo že se s tím to což Jonák nesouhlasil a protože on všude vystupoval jako majitel Discolendu a že to řídí. Tak jak jsem říkal, on neměl výuční list. Ten si právě udělal až potom, >> ale všechno, ale Jonáková byla vyučená a byla vyučená právě servírkou, >> takže ten vlastně ten živnost ten skillis byl napsanej na ní a ona kdyby opravdu chtěla, tak měla právní jako páky ten disklent zavřít. A ona se teda rozhodla, že dokud se nedohodnou, tak že ten list diskolen teda zavřou. A poslední ta schůzka nebo plánová ta schůzka, kde se měli setkat už jenom s advokáty ve čtyřech. Jedním tenatel byl teda doktor žíčař, který zastupoval Junáka. Bylo zajímavý, že nejdřív zastupoval Junákovou a Junák ho přetáhl na svou stranu a vlastně mu platil a panáš tenkrát tuším asi 80 000 měsíčně každej měsícu, >> což byly velký peníze. S tím ale, že od něj nikdy nic nepotřeboval. Ale když bude potřebovat, tak mu pan doktor Říčař bude vždycky jako k dispozici. No, takže se měli sejít a bylo ta schůzka měla bejt ten den, kdy se stala ta vražda asi ve 4 odpoledne. A právě i ti pachatelé, který potom jako byli eh objevený, tak říkali, že prostě ty objednavatelé na ně tlačili, že to prostě musí bejt hotový do toho sedmýho. No nicméně todleto byl asi ten největší důvod, kdy ona nám to vlastně vysvětlovala v tom dopise, že je to boj o Discoland. No a Jonák, kterej opravdu když někdo řekl, kdo to vlastní, tak každej řek Jonák. On proo taky dělal nejvíc jako. Jo. Eh, já jsem třeba, ale to už to byla taková to, že jsem mu říkal, říkám: „No, ona by to zavřela." Říkám: „No, jak by to zavřela?" Říkám: „No, normálně by to zavřela. Panionák asi by to zamkla. >> Ale od Discolendu nejsou klíče." Říkám: „J to, že nejsou klíče?" On říká:„No, protože tam je nepotřebujem. My máme otevříno 247. >> Na Vánoce je v pořád. Jo, >> no. Tam to jelo pořád, no. Aha. >> No, tak eh takže e byla, ale pochopitelně těch verzí se udělo několik, protože zase i e nesmíme, nesměli jsme zapat toho Hugra, jo, kterej taky asi chtěl ty peníze zpátky a měl pocit, že Jonákovi ho třeba zase okrádaj. [vzdechy] Mohla to být i nějaká věc, že třeba to někdo udělal schválně s tím, aby to vypadalo, že to udělal Jonák, jo, což taky jako a tím by ho vlastně odrovnal. Takže těch verzí bylo více a jak jsem vám tady minule vlastně nebo jak se říkal, že když máte vraždu na objednávku, tak máte vlastně možnost jít jedním nebo druhým směrem. Buď to teda zjistíte toho objednavatele a přes něj potom zjišťujete, koho si moh najmout a nebo jdete po těch přímých pachatelích a pokud máte štěstí a dopadnete je, tak se jich zase budete ptát, kdo si je najel. No, takže tady to vypadalo opravdu na vraždu na objednávku. Těch verzí, jak jsem říkal, bylo několik a ale opravdu se šlo hodně po tom po tom tlumiči a tak dále a kriminální policie teda měla pak štěstí, kde jsme našli člověka, kterj ten tlumeč opravdu dělal. Teď nám řek, pro koho ho dělal, k jaké zbrani ho dělal >> a jak se najde člověk, kterej dělá tlumiče, to je jakoby nějaká >> ptáte se, ptáte se třeba v podsvětí, no. Tak vždycky ty eh tenkrát ještě to byla naprosto, bohužel teďka už není, ale tenkrát to byla naprosto zakázaná zbraň, tak se nedala ani koupit. To měli prostě jenom speciální jednotky a to ale jako v obchodě stejně tlumič nekoupil. To se museli jako vyrábět na koleně, jo. No tak takže na to se přišlo, zjistilo se, že je tam je tam nějakej nějakej šum teda okolo Kladna. [povzdech][vzdechy] A další věc pochopitelně, protože se prověřilo okolí Ivana Jonáka a všechno ostatní, tak se zjistilo, že pár vyhazovačů, který jsou na těch dveřích, tak jsou skladna. Jo, to už bylo takový, no, takže se tipovalo, který ty vyhazovače to mohly být a zjistilo se, že tam teda jeden z nich, z těch vyhazovačů je Martin Štiller, kterej ovšem vlastně měsíc nebo dva měsíce nebyl vlastně byl nezvěstnej, že se prostě někde ztratil, takže se hledal, kde by mohl bejt. rodiče z toho byli taky úplně hotový, eh, [povzdech] že on se furt díval z okna, že tam teda projíždělo nějaký auto, že to auto mělo prostě na polepy Discoland a on z toho byl hotovej, takže pak, takže se ztratil, našel se někdy, tuším, že to bylo snad 31. nebo 30. eh srpna, takže nějakejch vlastně čtyři měsíce po tý vraždě se našel, přivez se do kongresový a ten se jako dá se říct i spontánně přiznal k tomu, že byl účastníkem té vraždy a jmenoval ty další lidi, o kterých ale už pochopitelně policie trošku věděla, protože už se to tam mapovalo eh kolem něj, s kým on chodí, že jo. To byli všichni kluci, který občas chodí do posilovny, že jo. chodili právě na ty dveře k Diskolendu, takže se objevil další a vlastně ten první den se zadržely čtyři čtyři pachatelé, kteří byli přímo na tom na tom tom. o něj ty identiky trošku pomohly, že jsme netušili aspoň, kdo to mohl bejt. A tihle čtyři se zadrželi ne v jeden den, ale vlastně do nějakejch do nějakejch dvou nebo do tří dnů a postupně se obviňovávali a postupně se přiznávali, takže byli obviněni z toho a ti už právě pak říkali o tom, že je najeli taxikáři z Iskolandu a že ty taxikáře vlastně pověřil, aby někoho našli, takže pověřil Ivan Jonák. A vy jste říkal, že ten první se teda eh byl nezvistý dva měsíce. On se schovával? Teda. >> On se schovával, protože měl pocit takový, že Jonák se chce zbavit všech těch, co tam jako byli a začal se bát o svůj život. ti další tři nebo ono jich pak bylo i víc, tak ty se zase snažily z Jonáka dostat peníze, takže zase jsme chytli informaci, že prostě Jonáka hledaj nebo hledali na dveřích nějaký cikáni z Kladna, což bylo takový pro nás taky zajímavý, protože tam tenkrát, teď už by to asi ani Junák nedokázal zařídit, ale tam Rómové neměli přístup do do tý diskotéky a oni to jako věděli, že tam tak prostě jako vůbec jak ani nezkoušeli chodit a najednou prostě nějakej Rom se domáhal na dveřích, že chce mluvit s Ivanem Ilonákem, což bylo takový tak jako divný, co jsme se asi dozvěděli z prostředí, že jo. Takže se to všechno tak jako dá se říct dávalo dohromady a vlastně ti kluci, kteří byli přímo na místě, tak to myslím, že každej vyšetřovatel mi potvrdí, tak když se teda rozhodne, že to přizná a přizná se teda k vraždě, což není nic jednoduchýho, tak většinou ta výpověď je opravdu pravdivá. Pak už začnou vymýšlet, jak něco jinýho, ale všechny ty výpovědi do sebe doce zapadaly a vlastně během těch čtyř dnů, co se jakoby zadržovali a vyslýchali, tak byl vlastně ucelenej ten řetězec z toho, co se stalo na tom místě i proč oni tam byli. Jo. A navíc teda, protože zase mluvili, dá se říct, my bysme na to jakoby nepřišli nebo neměli jsme důvod toto, ale od nich jsme se dozvěděli, že ta vražda už se měla stát den dopředu, protože si stěžovali, že kdyby se to povedlo těm jejich předchůdcům, tak oni by se k tomu vůbec nedostali. >> Takže jsme se dozvěděli, že vlastně už den předtím měla bejt paní Jonáková zavražděná. Byla tam, byla tam zase, byly tam, byla tam čtveřice, ale z toho jenom dva byli. Ti zůstali pro tu druhou, ale vzali prostě dva. Ty kluci byly pochopitelně taky skladná a ti tam měli jít. A původně bylo, že ten jeden si bude kupovat banány, zaměstná paní Jonákovou a druhý dva vejdou postranníma dveřma do tý buňky a tam jí zastřelej. No, takže ten si kupoval banány. Ta první akce teda jako první fáze proběhla v pohodě. A ona jnou se otočila a najednou viděla dva dva frajery, jak jdou k ní jako do toho stánku a ona je vyhodila. Ona prostě spustila takovou, protože ona jak se pohybovala v těch prostředích trošku, tak což je zaskočilo a ne oni se nechali z toho stánku vytlačit a ona zamkla >> jako prostě řekla: "Vypadněte a >> jo." A a přidala k tomu nějaký nadávky jako jo. Takže oni se zalekli, odešli ven. Ten >> A myslíte, že tušila, vo co mu mohlo jít nebo? No ona věděla, ona i sama jako se to, že tam jezděj prostě podezřej taxíy, že ví, že Ivan je na nějaký monitoruje, že tam prostě zastaví taxík, stojí tam hodinu, čumí na stánek a pak zase odjede, že vyzíže, >> tak ona ho znala, tak ona udělala akorát ten jeden ten. No tak ale todleto jsme se pak dozvěděli zpětně, protože ona pak přišla domů a vyprávěla to Vichtlemu, což byl ten její přítel a říkala mu, že jí tam vlezli nějaký dva frajeři. Oni pak ještě chodili kolem toho stánku dál, protože opravdu bylo domluvený, že se to musí stát toho šestýho. To je 7m už to byl úplně deadline. Takže ten ještě přel to teda udělaj znova, ten hlavní organizátor, ten vrabec, ale najednou se tam objevilo dítě a on sám měl prostě v tom itináře napsaný, že nesměj u toho bejt děti, jo. Což zase potom ho trošku ukazovalo i na toho Ivana Junáka. Takže >> to měla bejt instrukce přímo od nich. >> Přímo od nich. To bylo napsaný, že pokud tam budou děti, tak eh vražda se nesmí jako stát. Takže oni se stáhli a odjeli pryč. No tak tím jsme měli další dva, takže jsme chtěli pro pro Krejčíka se zajícem, kteří tam byli taky a eh ti se nám taky přiznali, že tam byli, takže už jsme měli šest kluků, který tam to pak jsme zase ještě dál, s kterým oni jezdili, tak jsme ještě měli sedmýho a to byl frajer, který na tý vraždě nebyl, ale pak se k nim přidal a vlastně pomáhal jim v uvozovkách nebo se snažil jim pomoct dostat peníze jako od Junáka za tu vraždu. >> Víme, kolik on vyplatil? No, pokud budeme vycházet z jejich výpovědí, tak on dal 40 000 jako dostal ze začátku ten vrabec dostal 40 000 jako na výdaje, za to i koupil tu zbraň a tak dále a pak dostal vyplaceno hned jako snad ten druhej den nad údajně 100 100 000, který on rozdil s tím, že další peníze budou. Mluvilo se i vo milionu jako pro všechny, ale pak se ty pak se to odvodnulo tím, že Jonák je v podezření a že nemůže teďka vybírat jako a že kdyby vzal takovoudle takovouhle sumu, tak že by se to polici dozvědě, že musej počkat. No, takže jsme měli už vlastně těch sedm lidí, ty nám ještě popsali ty dva taxikáře, který vlastně je vezli nebo vozili a byli na těch jednáních a všechno ostatní, takže se vlastně do tejdne připravil od toho prvního zadržení, takže nějakýho 6. září se rozhodlo nebo byl dostali jsme souhlas k zadržení těch dvou taxikářů Kenix Marka Jeřáb Jeřábka a eh k zadržení Honáka. >> To je strašně početná skupina nebo 10 >> 10 osob bylo >> přijde mi, že to asi není běžný, aby v v tý nájemný vraždě figurovalo tolik lidí. No, já si myslím, že on byl překvapenj i Ivan Jonák, protože nevím jak jak to měl vymyšlený, ale vlastně toho, koho požádal on, to byl Josef Rabec, tak on byl z cizenecké legie. On jako byl opravdu namakanej, udělanej frajer, kterej vlastně využil situaci v tý cizdecký ligeě, že tam měl nějakou tu dovolenou, takže on se sem na na čas vrátil a dá se říct, že pokud by třeba dostal peníze, že by tam odjel zpátky, nebo neříkám, že to mohla bejt pravda, taky byla taková verze, že by se ho pak Jonák snažil zbavit a tím by vlastně nebyl měl žádnýho svědka a a věděl, že to je tenlecten člověk a nikdo jinej s tím nemá nic společnýho a najednou se z médií doví, že tam byli čtyři mladíci, kteří utíkali a mezitím jeden ROM. >> Takže oni si myslel, že vykonavatel bude tady ten člověk. >> No, já si myslím, že určitě. Jo, ale ono to vždycky u těhletěch objednaných vražd je